Hypotéka nebo přesněji hypoteční úvěr je typ úvěru, který slouží nejčastěji k financování bydlení. Nejčastěji se tedy prostředky z něj využívají na koupi nemovitosti, popřípadě na její rekonstrukci. Stejně tak je možné využít peníze z hypotéky k financování vybavení domácnosti. Typickým znakem hypotečního úvěru je jeho zajištění nemovitostí.
Hypotéka v historii
S hypotékou se můžeme setkat už v dávné historii. Ručení nemovitostí znalo už římské právo, které jej dokonce převzalo z práva řeckého. Vždyť i pojem hypotéka je původem řecký. V římském právu byla hypotéka jednou z forem zástavního práva, kdy zastavená věc zůstala v užívání dlužníka a věřiteli připadla až v případě neplnění závazků. Tím se lišila od klasického zástavního práva, kdy měl v úschově věřitel. Základní rysy hypotéky se tedy dochovaly dodnes. I v minulosti se byla hypotéka zástavou tzv. prodejnou nikoliv propadnout. To znamená, že v případě, že dlužník neplnil, byla nemovitost prodána. Z výtěžku z prodeje byl uspokojen věřitel a zbytek připadl dlužníkovi.
Typy hypoték
Hypotéky můžeme rozdělit podle základního klíče na:
- účelové hypotéky – ty slouží k financování bydlení, jak jsme rozvedli výše
- neúčelové hypotéky – peníze mohou být využity na cokoliv (tzv. americké hypotéky)
Rozdíl mezi oběma typy je jistě patrný. U prvého typu hypotéky je nutné dokládat účel úvěru. „Odměnou“ za to je o poznání nižší úrok a také možnost půjčit si více finančních prostředků (až do LTV 100). Naopak výhodou neúčelové hypotéky je možnost financovat z úvěru takřka cokoliv s výrazně nižším úrokem než v případě bezúčelových spotřebitelských úvěrů. Oproti nim má však neúčelová hypotéka jednu velkou nevýhodu. A tou je právě ono zástavní právo k nemovitosti.
